U nás doma přibyly dvě slepice — a byl to menší krok, než jsem čekala. Nemusíš mít statek ani velký pozemek. Dvě slepice se vejdou i na malou zahradu a jsou krásný první krok k tomu, aby rodina jedla víc svého. Tady je, co jsem se zatím naučila — bez idealizování.

Proč zrovna slepice

Slepice ti toho dají překvapivě hodně. Čerstvá vajíčka od šťastných slepic chutnají jinak a víš, odkud jsou a čím je krmíš. Slepičí trus je skvělé hnojivo do kompostu. Slepice ti pomůžou hubit slimáky a škůdce a promění kuchyňské zbytky v něco užitečného. A hlavně — je to radost a klid, ne práce navíc. Děti je milují a mají je jako domácí mazlíčky.

Kolik místa dvě slepice potřebují

Míň, než si možná myslíš. Stačí malý kurník s hřadem a snáškovým hnízdem a k tomu kousek výběhu. I malá zahrada bohatě stačí, zvlášť když je můžeš občas pustit do zahrady. Čím víc prostoru jim dáš, tím víc budou šťastné. A nejdůležitější je jim dopřát sucho, závětří a bezpečí. 

Ale hlavně: na otázku "kolik místa" neexistuje jedno číslo. Záleží na tom, jestli slepice v kurníku tráví den nebo tam jenom spí.

Nyní přesněji k plemenu Orpington, které máme

Orpingtonka je velká, těžká slepice — nosnice mají kolem 3 kg, kohouti i přes 4 kg. To znamená, že "standardní" rozměry z návodů pro většiny slepic u nich nesedí. Potřebují víc prostoru a hlavně jinak zařízený kurník.

Kurník: záleží, jestli tam přes den jsou

Moje orpingtonky mají kurník 100 × 80 cm plus snáškové hnízdo se dvěma kukaněmi. Na dvě slepice by to podle tabulek bylo málo. V praxi to stačí bohatě — protože přes den v kurníku nebývají. Chodí tam večer spát a přes den jen na snůšku do hnízda.

Takže si to rozděl takhle:

• Když slepice přes den ven nemůžou (nemáš výběh, nebo je počasí, kdy je nepustíš), počítej 0,5–0,6 m² na slepici uvnitř. Tedy kurník 2 × 1,5 m na pět orpingtonek.

• Když je kurník jen noclehárna a přes den jsou venku, vystačíš si s výrazně menším. Hlavní je, aby se slepice pohodlně vešly vedle sebe a měly kam ustoupit.

Bidýlko, moje se na něj vykašlaly

Tady ti řeknu něco, co v žádné příručce nenajdeš.

Podle všech doporučení má orpingtonka dostat nízké a široké bidýlko — nízké proto, že je těžká a při seskoku z výšky si může poranit nohy nebo prsní kost, a široké proto, aby se jí na tenké kulaté tyčce dobře sedělo. Tak jsem jim ho tam dala. Široké, jak se má.

A ony ho nevyhledávají. Sedí radši v koutě na zemi.

Takže moje orpingtonky se vymykají pravidlu, že slepice chtějí spát na hřadu. Tím ti nechci říct, ať bidýlko nedáváš — dej ho tam, ať mají na výběr. Ale nediv se a neřeš to, když ho tvoje slepice budou ignorovat. Nic tím nekazíš.

Když spí na zemi, hlídej si jen jednu věc: podestýlku. Sedí totiž v tom, co pod sebou nadělají. Stačí častěji přisypávat čistou slámu nebo hobliny a máš klid. A nebo to dělat jak já, že ho každý den během 2 minut odstraním.

Kdybys bidýlko stavěla, drž se tohoto: max. 50-60 cm nad zemí, široké 5-7 cm a ploché se zaoblenými hranami. A radši přidej šikmou lávku než aby skákaly.

Snáškové hnízdo udělej větší, než je zvykem — cca 40×40 cm. Do menších snáškových hnízd se orpingtonka sotva vejde a bude si hledat vlastní místo někde v koutě.

Výběh: jak jsme si poradili

Kolem kurníku mám krytý drátěný výběh 2 × 2 m. Je celý zastřešený, což je dobré v dešti — jenže je tak malý, že v něm nezbylo nic než udusaná hlína. Žádná tráva, nic zeleného. Na dvě slepice je to prostě málo.

Od jara jsem to vyřešila mobilním ohradníkem. Přemisťuju ho po zahradě a po trávě, jak potřebuji. A slepičky jsou spokojené — mají co zobat, hrabou se v trávě a doplní si tak jídelníček. Zároveň se plocha stihne vždycky zregenerovat, protože se na jedno místo nevracím hned.

Ber si z toho tohle: malý pevný výběh se ti vždycky změní v udusanou hlínu, ať děláš, co děláš. Když chceš mít slepice na zeleném, buď potřebuješ hodně velkou plochu (8-10 m² na slepici, aby se tráva stíhala obnovovat), nebo výběh prostě přesouvej.

A výhoda orpingtonek: jsou těžké a špatně létají, takže ti nepřeletí ani nízké oplocení. Zatímco lehčí plemena přeskočí metr a půl bez rozmýšlení, orpingtonka se přes 120 cm nedostane a většinou to ani nezkusí. Mobilní ohradník tak u nich funguje spolehlivě.

Co slepice potřebují (základ)

• Krmení — drůbeží zrní, směs nebo granule, k tomu zelené a kuchyňské zbytky.

• Pořád čerstvá voda — v zimě hlídej, ať nezamrzne.

• Grit — drobné kamínky, které slepice potřebují na trávení.

• Sucho a čistá podestýlka — vlhko slepicím nesvědčí.

• Bezpečí — pořádný kurník a na noc ho zavírej. Liška, kuna i dravci číhají.

• Dvě jsou dobrý začátek — slepice jsou společenské a nerady bývají samy.

  
  

Slepice a zahrada = dokonalý kruh

Tohle je na tom to nejkrásnější. Slepičí trus dáš do kompostu (čerstvý přímo na rostliny nedávej, je moc silný a spálil by je — nejdřív ho nech vyzrát v kompostu). Z kompostu máš živou půdu, z půdy zeleninu a zbytky ze zeleniny i z kuchyně putují zpátky slepicím. Je to krásný koloběh. Na podzim navíc můžeš slepice pustit na dosklizený záhon — provzdušní ho, pohnojí a seberou škůdce za tebe.

Jestli s pěstováním teprve začínáš, stáhni si zdarma Průvodce první zeleninou — ředkvičky v něm sázíme společně krok za krokem.

Slepice a děti

Pro děti je to malý každodenní zázrak. Ranní sběr vajíček, vymýšlení jmen, nošení zbytků. Učí se, odkud jídlo doopravdy je, a přirozeně poznávají péči i rytmus. Žádný výkon — jen radost a chvíle spolu venku.

Orpingtonky v zimě

Dobrá zpráva rovnou na začátek: orpingtonka zimu zvládá skvěle a zateplený kurník nepotřebuje. Má husté, měkké prachové peří, které funguje jako péřovka. Mrazy jí nedělají problém.

Zima s nimi tedy stojí a padá na třech věcech — a ani jedna z nich není teplo.

1. Větrání, jinak ti kurník začne plesnivět

Tohle je věc, kterou jsem se naučila tvrdě.

Slepice v noci dýchají a kurník je malý. Vlhkost nemá kam odejít — a u stropu mi kurník začal plesnivět. Ne kvůli mrazu, kvůli mokru.

Takže: kurník musí mít odvod vlhkého vzduchu, i v zimě. Otvor patří nahoru nad hlavy slepic, ne do úrovně, kde spí — potřebuješ odvést vlhkost, ne udělat průvan.

Poznávací znamení, že větráš málo: vlhko nebo námraza na stěnách a stropě, čpavý zápach hned po otevření, orosené stěny ráno. Když tohle vidíš, nepotřebuješ víc tepla. Potřebuješ víc větrání.

A netop. Tepelný zářič je jednak riziko požáru, jednak slepicím zabrání zazimovat se — a když pak vylezou ven, rozdíl teplot je ubije. Orpingtonka si vlastní topení nosí na sobě.

2. Voda, která pořád zamrzá

Tohle je přes zimu jednoznačně největší otrava.

Při opravdových mrazech nestačí dávat čerstvou vodu ani dvakrát denně — zamrzá i rychleji. Slepice si tenký led dokonce rozklovou zobákem, aby se dostaly k vodě. Vyhřívací podložku pod nádobu dát nemůžu, protože k výběhu nemám přívod elektřiny.

Nakonec jsem to vyřešila takhle:

• Na noc beru nádobu s vodou k nám do domu. Přes noc rozmrzne a ráno ji dám slepicím zpátky.

• Přes den stačí jedna kontrola, jestli se led netvoří znovu.

• Když ano, naliju na led horkou vodu z rychlovarné konvice. Led povolí za chvilku.

Jedna důležitá věc u té horké vody: vždycky pak zkontroluj teplotu prstem, než nádobu slepicím vrátíš. Nesmí být horká, aby se nepopálily. Vlažná je akorát — a navíc ji vypijí radši než ledovou. A pozor, když máš plastovou napáječku, ať si ji horkou vodou nezničíš.

Co ještě pomáhá:

• Gumová nebo plastová miska místo kovové. Led z ní vyklepneš jedním obrácením, kov navíc chlad ještě přitáhne.

• Hlubší a užší nádoba zamrzá pomaleji než široká mělká.

• Postav vodu na slunce, kam přes den dosvítí.

3. Nuda: je vážnější, než to zní

Přes zimu jsem slepice měla jen v tom krytém drátěném výběhu 2×2 m. A ony se tam nudily.

Znuděné slepice se začnou oklovávat, jsou neklidné a je to na nich vidět. Takže tohle bych letos ráda udělala jinak.

Co s tím:

• Pouštěj je ven i v zimě, kdykoli to jde. Mráz jim nevadí, sníh je nezabije. Orpingtonka klidně vyjde ven, když je sucho a nefouká. Mobilní ohradník na zamrzlé trávě funguje taky.

• Nasyp jim hromadu listí, slámy nebo sena do krytého výběhu a nech je v tom hrabat. Klidně do toho zamíchej hrst zrní — hledáním se zabaví na hodiny.

• Zavěs jim hlávku zelí nebo svazek zeleného do výšky, aby musely trošku poskakovat.

• Popelová lázeň i v zimě. Suchý písek smíchaný s dřevěným popelem v bedýnce pod střechou. Slepice ji potřebují proti parazitům a zároveň je to zabaví.

• Větvičky a klestí k prohrabávání.

4. Drobnosti, na které se zapomíná

Hluboká podestýlka

Přes zimu neuklízej do čista — jen přisypávej čerstvou slámu nebo hobliny na starou vrstvu. Spodní vrstva se pomalu rozkládá a sama trochu hřeje. Na jaře vyhrneš celé na kompost. Ale toto se dá spíše praktikovat jen na zemi na hlíně a ne v malém zvýšeném kurníčku.

Hřebínek

Orpingtonky mají jednoduchý, ale poměrně malý hřebínek, takže omrzliny hrozí hlavně kohoutům. Při mrazech pod −15 °C potři kohoutovi hřebínek a laloky vazelínou.

Snáška

Orpingtonky jsou v zimě spolehlivější než většina plemen — snáší dál, jen míň. Nedosvěcuj. Pár měsíců pauzy jim prodlouží život i užitkovost.

Pozor na tloustnutí

V zimě se míň hýbou a orpingtonky mají sklon k obezitě. Nesyp obilí "aby se zahřály" — radši přidej zeleninu, sušené kopřivy z léta a nech je hrabat.

Shrnuto

Orpingtonka je na zimu stavěná líp než většina plemen. Nepotřebuje teplo — potřebuje suchý vzduch, nezamrzlou vodu a něco na práci.

A na místo? Kurník může být malý, když v něm jenom spí. Skutečný rozdíl udělá výběh, který přesouváš, místo aby ses snažila udržet trávu tam, kde už dávno není.

Nemusíš mít farmu. Dvě slepice na malé zahradě jsou velký krok k tomu, aby rodina jedla svoje — a přitom je to radost, ne práce navíc. Přesně tím tempem, co ti sedne. 🐔

Vajíčka máš. A co zbytek talíře?

Slepice jsou skvělý první krok k jídlu z vlastní zahrádky. Jenže k vajíčku se dost hodí i salát, co nejel přes půl světa.

Napsala jsem proto dva průvodce a oba ti pošlu zdarma:

7 mýtů, které ti brání začít s vlastní zeleninou — sedm vět, které si říkáme ("nemám dost místa", "mně všechno uschne", "nemám na to čas"), a proč ani jedna z nich není pravda. U každého mýtu jedna konkrétní věc, kterou můžeš udělat tenhle týden.

Průvodce první zeleninou — ředkvičky, salát a hrášek krok za krokem, od semínka po sklizeň. Včetně toho, co dělat, když ti ředkvičky rostou jen do listů.

A když už jsi dočetla, kolik metrů potřebují orpingtonky — tohle tě potěší. Na první vlastní salát ti stačí jen kousek místa.